Svatý Mořic (latinsky Mauritius, počeštěně Mauricius) byl starověký světec a mučedník. Narodil se ve 3. století v Egyptě a byl velitelem římské tzv. Thébské legie.
Tato legie byla oddílem křesťanů naverbovaných v okolí egyptských Théb za římského císaře Diokleciána jeho spoluvládcem císařem Maximiánem. Jeho jednotky se měly účastnit tažení v Galii v letech 286 – 287 po Kr. a zde se podílet na potlačování vzpoury proti císaři. Nedaleko Ženevského jezera dostali křesťané rozkaz obětovat pohanským bohům, jak bylo před bitvou v římském vojsku zvykem, avšak Thébská legie tento rituál odmítla vykonat a stáhla se do Agauna (dnešní St. Maurice ve Wallisu ve Švýcarsku), přesto však zůstali dál poslušni rozkazům císaře. Maximián dal za trest legii zdecimovat. Legionáři, povzbuzeni Mořicem, však dál odmítali účastnit se pohanského rituálu, a tak decimování pokračovalo, až byla celá Thébská legie, včetně Mořice, pobita do posledního muže.
Písemně tuto historii a legendu zaznamenal roku 445 sv. Eucherius z Lyonu. Existence této události se sv. Mořicem je některými historiky zpochybňována – zejména na základě toho, že v dané době se již decimace neprovozovala a že neexistují důkazy, že by se Maximiánus nějak výrazněji podílel na pronásledování křesťanů, které v té době zuřilo ve východní části říše.
V letech 1944–1949 proběhly ve Svatém Mořici vykopávky, které potvrdily reálný podklad legendy, počet zde umučených křesťanů se dnes odhaduje až na šest tisíc.
Na místě umučení byl v 6. století postaven klášter benediktinů, který roku 1128 přijal augustiniánskou řeholi a přetrval zde dodnes. Klášter není podřízen žádnému biskupství a jeho opati mají od roku 1840 titulární hodnost biskupa betlémského.
Ostatky sv. Mořice jsou uloženy v opatství St. Maurice ve Valais, část také v Trevíru, Turíně a Briegu.